Ballada.

Antonín Klášterský

Ballada.
Doba je lásky, květiny vládnou, všude tak plno je jich, a on si domů nepřines’ žádnou, vracel se v dumách a tich. Chtěl jenom jednu, dlaň již měl u ní, ale hned stáhl ji zpět, ač potom v noci mřel po té vůni, tiskl k ní horoucí ret. Myslil si: Nemám tepla ni světla, sotva mžik v podjarních dnech, květina by mi plála a kvetla, sladký svůj šířila dech. Bojím se, aby v životě mladém zmaru jí nestihl plen, nesvadla v stínu, samotou, chladem za krátký, jediný den. 89 Člověk co trpí, málo kdo zví to, včera tak právě jak teď. Zašeptal: Květino, je mi tě líto – kveť si jen dále, ó, kveť! 90

Kniha Poli a lesy (1892)
Autor Antonín Klášterský