Květiny a poesie.

Antonín Klášterský

Co obrazů jste daly nám, ó, květy, již k písní sladkých nelíčené zdobě, vše, vlas i ňadra, líce, dech i rety, cos podobného ve vás našly sobě! Svých barev hrou a dechem, jenž tak milý, a láskou k slunci, těkavému hostu, jste básníkovou klenotnicí byly, kde pro svou píseň našel dosti skvostů. Ach, to byl čas, kdy ještě poesie se lučinami brala, dívka bosá, vlas dlouhý a šat volný kolem šíje, a květy v ruce, v kterých plála rosa. Dnes poesie hraje velkou dámu a za novými obrazy se honí, teď ženy zrak je modré šero chrámů, a její dech jak drahý parfum voní. Je pravda, dávno již to není nové, však přec jen, přec je nejkrásněji říci: ty čisté oči, oči pomněnkové a jabloňový nádech bledých lící!

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

497. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Prosba. (Adolf Heyduk)
  2. SETKÁNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. MLADÉ DÍVCE. (Jaroslav Vrchlický)
  4. SLOKY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Tvůj život celý – píseň byla tklivá (Otakar Mokrý)
  6. XIV. Naše láska každým jarem (Jaroslav Vrchlický)
  7. POSLÁNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Rispetti časného jara. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Skloň hlavu! (Jaroslav Vrchlický)
  10. JARNÍ. (Jaroslav Vrchlický)