Sežloutlý květ.

Antonín Klášterský

Jak z hluboka oddychla sobě, když síně své přestoupla práh! V svých kytic a ve věnců zdobě si usedla jakoby v snách. A hlavou jí arie táhly, a davů ples v uchu jí zněl, a potlesk tak prudký a náhlý, a hukot, jak z moře by šel. Tu zticha se usmála pouze a v jedné ze starých svých knih si nalezla v podivné touze klas trávy a chrpu, šperk lich. To bylo, ach, ještě tam v dáli, tam na vsi, když voněla mez, on utrh’ ji u staré skály, a za ruku vedli se v les... Ji zlíbala, jako když stůně, a v kytice nepad’ jí hled, ty nádherné neměly vůně, co měl jí ten sežloutlý květ!

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

32. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NERUDOVY RŮŽE! (Xaver Dvořák)
  2. Cvrček se pod naší stodolou chechtá, (Josef Holý)
  3. Polabině. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Na pasekách z křoví buků (Adolf Racek)
  5. Letní odpoledne. (Josef Václav Sládek)
  6. Léto. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Staré drama. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Sonet o životě a smrti. (Josef Svatopluk Machar)
  9. NA BŘEHU OTAVY (Antonín Klášterský)
  10. VE DNE A V NOCI. (Antonín Klášterský)