Slunný den.

Antonín Klášterský

To není, co teď padá v líchy, kamkoli zraky upnete, jak mihotavý úsměv tichý chorého v loži dítěte. To jako velká štěstí záře, radosti síla hojivá, se přes lán, luh, přes země tváře kolem a kolem rozlívá. A zlatem plá a hrá to všudy, široké cesty, pěšin pruh, kmen štíhlých stromů, zeď i hrudy, všecek ten chvějící se vzduch. I sedlák, který s dvěma voly lán oře, pluhem rozrytý, svůj poprášený kabát v poli celý má září politý. A jak je vidět, v jakou dáli! všecko se zdá tak blízko být, i dálné vsi, i les, i skály, ve slunci svítí jejich štít. Kočáru svitnou letné osy, jak jen v ně padne záře lesk, a s holí jak jde cestou kdosi, šlehne to časem jako blesk. Ve blízkém městě v tomto mžiku v jasných, hle, rysech chrámu věž, i hodiny na ciferníku na zlatém, zářném hádat chceš. Té štěstí záře! Však je z jara, a víš hned, zkad se pramení, tak šťastný, jak teď země stará, každý je ve svém – tvoření!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

403. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VELKÉ, ŠIRÉ, RODNÉ LÁNY... (Josef Václav Sládek)
  2. VIII. Zas bělá se to podél cest, (Josef Svatopluk Machar)
  3. SMUTEK PODJESENĚ (Xaver Dvořák)
  4. OBROZENÍ. (Antonín Sova)
  5. Pole. (Antonín Klášterský)
  6. Skřivanu. (Antonín Klášterský)
  7. TICHÝ DÉŠŤ (Xaver Dvořák)
  8. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  9. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  10. NEUSTUPOV. (Josef Rosenzweig-Moir)