Pole.

Antonín Klášterský

Nic jiného, kam obrátíš zrak v kole, než šťavná luka, za lukami pole, kde žloutnou klasy, brzy budou sžaty, ba celý kraj tu leží jako zlatý. Jak dlouhá pláň, tak v dálku se to vlní a zelená a plane, zrnem plní, až tam, kde obzor uklání se němý, to širé nebe nad širokou zemí. Nic nežli pole. Úsměv dojímavý jen na nich tkví, vzduch vane jimi zdravý; zde cítíš teprv, co je sen a sláva, před tváří země, která v dar se dává. Cos velkého a vážného tě schvátí a povznáší, co cítíš jenom váti z těch černavých hrud země svojí rodné, pro velkou bolesť velké lásky hodné. A připadáš si se svou písní malý, sem sluší hlahol, jenž se vlnou valí, ne lidská píseň, tkaná z tuch a stonů, jen velkolepý, hluboký hlas zvonů.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

248. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slunný den. (Antonín Klášterský)
  2. VII. Nač hlavu klonit v stálém srdce trudu, (František Leubner)
  3. Zpívající pole. (František Serafínský Procházka)
  4. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  5. PAMÁTCE PADLÉHO JARA MALINY (Josef Svatopluk Machar)
  6. IV. SKŘIVÁNEK. (František Serafínský Procházka)
  7. Z NAŠEHO KRAJE. (Antonín Jaroslav Klose)
  8. Selské písničky. (Josef František Karas)
  9. Žito, žítko – (Josef Václav Sládek)
  10. K podobizně básníka v knize veršů. (Bohdan Kaminský)