Poli a lesy.

Antonín Klášterský

Poli a lesy.
Poli a lesy, lukami ujíždím divoce vlakem, zeleni záře blýská mi, kam se jen otočím zrakem. Ach, znám tak mnohou krajinu, kolem níž letím a jedu, sotva tam okem spočinu, mizí však, ztrácí se hledu. Nový zas přijde kraj a luh, pole a stromů řad stinný, postavy jiné, jiný vzduch, jiný a jiný a jiný... Je to jak cesta životem, známým i neznámým světem, ani se nezdá nocí, dnem, jak to jde šíleným letem. 144 Člověk by si tak někdy přál stanouti okamžik krátký, nadarmo – k předu! – dál jen, dál! A kol vše ubíhá zpátky.... 145

Kniha Poli a lesy (1892)
Autor Antonín Klášterský