Poli a lesy.

Antonín Klášterský

Poli a lesy, lukami ujíždím divoce vlakem, zeleni záře blýská mi, kam se jen otočím zrakem. Ach, znám tak mnohou krajinu, kolem níž letím a jedu, sotva tam okem spočinu, mizí však, ztrácí se hledu. Nový zas přijde kraj a luh, pole a stromů řad stinný, postavy jiné, jiný vzduch, jiný a jiný a jiný... Je to jak cesta životem, známým i neznámým světem, ani se nezdá nocí, dnem, jak to jde šíleným letem. Člověk by si tak někdy přál stanouti okamžik krátký, nadarmo – k předu! – dál jen, dál! A kol vše ubíhá zpátky....

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

19. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MEZI JÍZDOU. (Adolf Brabec)
  3. Píseň strojvodiče. (A. K. Lešan)
  4. PÍSEŇ O TULÁKOVI (Antonín Sova)
  5. ZÁŘÍ (František Odvalil)
  6. DOMEK. (Antonín Klášterský)
  7. Podzimní dni. (Bohuslav Květ)
  8. Jízda v noci. (Jaroslav Vrchlický)
  9. POZDRAV (Stanislav Kostka Neumann)
  10. PÍSEŇ MATKY. (Viktor Dyk)