SMUTNÁ OKNA.

Antonín Klášterský

SMUTNÁ OKNA.
Já smutná okna znám a není snad smutnějších už oken více, to do parku, jenž květ a pění, jsou okna dětské nemocnice. Jsou velká, bílá, mřížovatá, a bolesť chví se pode všemi, jen hlavička se časem zlatá tam zakolísá za mřížemi. A dívá se v ty barvy květů a v slunce, duhy vodotrysku a na děti, jež honí se tu, a na děti, jež hrají v písku. 33 Já vidím jen ten pohled palný do bílých cest a v stíny stromů, však slyším v duchu pláč hned žalný: Ach, mami – domů, domů, domů! A pod okny, jen oči zvednu, jde vůz mi černý ve ústrety: to hlavičku zas vezou jednu kams do trávníků mezi květy. 34

Kniha Pražské motivy (1893)
Autor Antonín Klášterský