SMUTNÁ OKNA.

Antonín Klášterský

Já smutná okna znám a není snad smutnějších už oken více, to do parku, jenž květ a pění, jsou okna dětské nemocnice. Jsou velká, bílá, mřížovatá, a bolesť chví se pode všemi, jen hlavička se časem zlatá tam zakolísá za mřížemi. A dívá se v ty barvy květů a v slunce, duhy vodotrysku a na děti, jež honí se tu, a na děti, jež hrají v písku. Já vidím jen ten pohled palný do bílých cest a v stíny stromů, však slyším v duchu pláč hned žalný: Ach, mami – domů, domů, domů! A pod okny, jen oči zvednu, jde vůz mi černý ve ústrety: to hlavičku zas vezou jednu kams do trávníků mezi květy.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

620. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PLÁČ (Vladimír Frída)
  2. Sem sypte květy, nejkrásnější truste, (Xaver Dvořák)
  3. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. Vítr v listopadu. (Josef Václav Sládek)
  5. Zastaveníčko lesní. (Eliška Krásnohorská)
  6. V STARÉ ALEJI. (Adolf Brabec)
  7. NALADĚNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  9. MELODIE ZIMNÍ NOCI. (Antonín Klášterský)
  10. NOKTURNO. (František Rybář)