HOVOR VĚŽÍ.

Antonín Klášterský

Když noc šla tichem pražských měst a pod ní spal svět celý, dvě věže Týna v moře hvězd se týčily a bděly. A řekla jedna: Bez snění dnes trávím noc tu tmavou, pohádek řad a vidění mi starou táhne hlavou Já slyším rohy, kotlů třesk a křik se vzduchem nésti a vidím turnaj, kopí blesk tam dole na náměstí. A druhá: Vidím lešení – meč blýská – výkřik bolu – a dvanáct v krve prameni se hlav tam válí dolů. Tu první: Záře děsné zřím, jak nebe když se taví, a ze spálenišť vidím dým se zvedat černý, čpavý. V tom blýskl v dálce rudý jas: Hleď, žhavý drak zas lítá! Ne – řekl klidně druhé hlas – buď zticha již – to svítá!

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

258. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rudé pece. (Alfons Breska)
  2. BALLADA 5. (Jiří Mahen)
  3. II. HVĚZDNOU NOCÍ. (Antonín Klášterský)
  4. XLV. ČERNÉ HODINY (František Leubner)
  5. V noci. (František Cajthaml-Liberté)
  6. * * * Stín smutných večerů se do údolí vploužil – (Fred Grygar)
  7. VEČERNÍ (František Cajthaml-Liberté)
  8. VÝBUCH (František Cajthaml-Liberté)
  9. Zvony. (Augustin Eugen Mužík)
  10. STROM NA NÁMĚSTÍ (Antonín Sova)