HOVOR VĚŽÍ.

Antonín Klášterský

HOVOR VĚŽÍ.
Když noc šla tichem pražských měst a pod ní spal svět celý, dvě věže Týna v moře hvězd se týčily a bděly. A řekla jedna: Bez snění dnes trávím noc tu tmavou, pohádek řad a vidění mi starou táhne hlavou Já slyším rohy, kotlů třesk a křik se vzduchem nésti a vidím turnaj, kopí blesk tam dole na náměstí. 58 A druhá: Vidím lešení – meč blýská – výkřik bolu – a dvanáct v krve prameni se hlav tam válí dolů. Tu první: Záře děsné zřím, jak nebe když se taví, a ze spálenišť vidím dým se zvedat černý, čpavý. V tom blýskl v dálce rudý jas: Hleď, žhavý drak zas lítá! Ne – řekl klidně druhé hlas – buď zticha již – to svítá! 59