CESTOU TOVÁRNÍ ČTVRTÍ.

Antonín Klášterský

CESTOU TOVÁRNÍ ČTVRTÍ.
Krajina táhlá, rozjetá hlína, kolejí pruhy, na nich rez, v šedivé mlze pozdního října komíny trčí do nebes. Povozů plných vleče se tíha, do mlhy padá černý dým, všude to hoří, leskne se, mihá velkými okny, kam jen zřím. Zahlédneš oknem hřídele strojů, široký řemen transmissí, nových těch dramat, života bojů černavé, chmurné kulisy. 83 Slyšíš jen lomoz, skřípání káry, oddýchat slyšíš stroje píst, údery kladiv, syčení páry, bzučení kola, píšťal hvízd. V dálce se někde ozvaly zvony, kladiv je rány přehluší. Padaly k zemi šedých mlh clony, a mně stesk divný na duši. Kladiva rány, kam jsem jen přišel, duněly stále v uších mých: bylo mi úzko, jako bych slyšel jedinou píseň budoucích. 84