VEČER U BELVEDERU KRÁLOVNY ANNY.

Antonín Klášterský

VEČER U BELVEDERU KRÁLOVNY ANNY.
Již poslední sjel slunce zlatý šíp skrz dlouhou alej. Na vše padá šer. Královny Anny tichý belveder jen svítí v stínech kaštanů a lip. Již město v hloubi halí podvečer, zde mezi květy dýchá se to líp, teď několik hvězd vzplálo, noci dcer, teď hvízdnul pták, teď někdo vraty skříp’. To z procházky ve stínech starých stromů se k belvederu zvolna vrátil domů v svém modrém šatě starý invalida. A svatovítským zvonům, jež se shodly, jak ve chrámě, když lid se s knězem modlí, sbor zvonů z hloubi vážně odpovídá... 60