ZIMA V MĚSTĚ.

Antonín Klášterský

ZIMA V MĚSTĚ.
To zima v městě: Všecko bílé, jak tiše padá čerstvý sníh, jenž v záři lamp a světel síle se jiskří – pláň hvězd nesčetných. Jak opona nad tichou řekou mha skrývá proud již spoutaný, na třídy rohu, jak se pekou, ti zavoní vstříc kaštany. A chodců krok i vozů řada, vše stlumeno je do ticha; hle, po chodníku dáma mladá s kukátkem v ruce pospíchá. 24 Má dlouhý plášť a šátek měkký, jenž zasněžen až do vlasů, pod šátkem tušíš růží vděky, pod pláštěm život z atlasu. Jde zruměněna, v plášť se tulíc, jde s úsměvem tak koketním, ach, první sníh pad’ v dlažbu ulic, co radostí a plesu s ním! Jde v chůzi tančíc, s bílým dechem, až tam, kde zhalen mlhou břeh, jde v bílém, kyprém sněhu spěchem, jak šla by bílých po květech. A jak tak cupe sněžnou nivou a šustí pláštěm z hedvábu, ty mníš, žes potkal zimu živou v tom městském jejím půvabu. 25