NOC NAD PRAHOU.

Antonín Klášterský

NOC NAD PRAHOU.
Je noc, a měsíc pohádkově svítí nad spící Prahou, veliký a bílý, a všude klidklid, jak když tu není žití, jen řeka hučí, na sever jak pílí. A modrá mlha nad řekou se chvěje, vše v průsvitavý její závoj splývá, že oko, které zírá do vln reje, jak modrým sklem když v krajinu se dívá. Pruh bílý, dlouhý padá do vln víru, že leskne se to, jako v žule slídaslída, a mihá se to, jak když na klavíru se černá klapka s bílou rychle střídá. 48 Pár hvězd jen svítí. Věží vidět není, jen rázy hodin nad městem se chvějí. Tma skrývá hrad. Však Petřín ton svůj mění, z par zdá se růsti stále mohutněji. Teď ostřeji lamp zaplanula světla, to zadul vítr a hned zase tichne, jak ten, jejž bolesť přes den celý hnětla, i ze spaní si ještě zticha vzdychne. 49