II. HVĚZDNOU NOCÍ.

Antonín Klášterský

Jdu plání nocí tmavou, jež tichý slaví vjezd, a nad mou jiskří hlavou se celé moře hvězd. Já hledím tam k té výši, a jak jdu sám a sám, zda též tam lidé dýší, se tiché noci ptám. Zda vědí, co je láska, co sladký její sen, co bolest a co vráska, co bída, hlad a sten. Zda též tam vlhnou čela a v mozol tvrdne dlaň? Noc mlčí. Kolem stmělá se táhne šírá pláň. Ba sotva! Zářné světy tak tiše jdou a jdou, jak rozházené květy když letí oblohou. Jak jinak by moh’ vždycky se ztratit jako dým ten zoufalý vzkřik lidský, jenž proráží až k nim!

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

165. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  2. Letní noc, nebe plné hvězd, (Karel Babánek)
  3. VEČER. (Antonín Klášterský)
  4. MLADÝ HROBNÍK ZPÍVÁ. (František Taufer)
  5. XLV. ČERNÉ HODINY (František Leubner)
  6. * * * Stín smutných večerů se do údolí vploužil – (Fred Grygar)
  7. Rudé pece. (Alfons Breska)
  8. Sentimentální chvíle pána vesnické fabriky v Altdorfu. (Viktor Dyk)
  9. HOVOR VĚŽÍ. (Antonín Klášterský)
  10. OSTROV (Otokar Fischer)