Ó, VENKOVANÉ!

Antonín Klášterský

Ó, venkované, chci vám stisknout ruku! Rád vídám vás, když v město zabloudíte, když v bledých lící směsi, vřavě, hluku se vaše tváře mihnou rázovité. Jak těšíte se, dětskou touhu v zraku, zas na to vše, co viděli jste v mládí, a rychleji než hřmící kola vlaku jak vaše touha k staré Praze pádí! Však podkůvkami dlažbu tepajíce, vy jdete davem jako vytržení, cos jako stesk vám lehá v smědé líce, a čtu vám v očích: Ne, to Praha není! Pak na chvíli vás orloj starý baví, a přes most jdete – obraz Hradčan vzadu – a krok váš volný, těžký, kolébavý se šine vzhůru ke starému hradu. Tu opřete se o zeď, hrad jež vroubí, nechť slunce pálí v široké vám plece, a na město se dívajíce v hloubi, se usmíváte: Je to ona přece!

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

28. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Kariatidy. (Jaroslav Vrchlický)
  3. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  4. Slavík v městě. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZLATÉ PRAZE! (Xaver Dvořák)
  6. Studie z mojí ulice. (Emanuel z Čenkova)
  7. ZA DOMOVEM. (Zikmund Winter)
  8. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  9. NOC. (František Soldan)
  10. NOVÝ SVĚT. (Antonín Klášterský)