SÁM SOBĚ.

Antonín Klášterský

I do mých vousů již ta bílá nitka se chytla, nevím, kdy. A snad to štěstí. Již klidné dni mi kynou, bez bolesti, bouř nepřijde již... nebo snad jen zřídka. Nuž, sbohem, mládí, nevábí již plitká mne radost tvá ni dobrodružné zvěsti! Teď důstojně si, moudře musím vésti, ne lítat zbrkle, přelézat, kde zídka. Krok volný buď, řeč vážná, ne již vroucí, ty, hlavo, zchladni, kývej moudře bradou, a ty, mé srdce, ustaň prudce tlouci! Vše daří se, jen srdce, v žití vojně ač zasaženo častokrát již zradou, se vzpírá věřit a dál buší zbojně.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

213. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ach škoda, škoda nastokrát... (Adolf Heyduk)
  2. Z HROBU BÁSNÍKOVA. (Bohdan Kaminský)
  3. SKŘÍTKOVY DARY (Rudolf Illový)
  4. PÍSEŇ. (Karel Červinka)
  5. Šedivím. (Ferdinand Písecký)
  6. ŠTĚSTÍ. (Antonín Klášterský)
  7. HAVLÍČKŮV JUBILEJNÍ POVZDECH Z NEBES. (František Serafínský Procházka)
  8. Nad hlubokým, tmavým hrobem (Jan Neruda)
  9. EROTICKÉ TERCÍNY. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Makariova rada. (Antonín Bulant)