Makariova rada.

Antonín Bulant

V chýš Makaria, v místa lidu skrytá zavítal kdysi mladý eremita. Kde život v poušti vedl osamělý, jej Makarius vítá do své cely. „Slyš, otče můj,“ – tak starci jinoch praví, – „klid svojí duši hledám bez únavy. Jdu za štěstím jak dítě za motýlem, však pouze pel vždy setru v křídle bílém. A pod rukou, jak chvělo by se strachy, zas letí dál mé štěstí, motýl plachý. Ač vykonám, co svědomí mi vnuká, mír z duše mé vždy plaší lidská ruka. Ať vážím slova, střežím svoje činy, vždy nedostatky vidí na mně jiný. V tvou, otče, moudrosť naději svou kladu, – já přišel k tobě prosit za tvou radu.“ Dí Makarius vážně k jinochovi: „Ten pustý kraj sám dnes ti radu poví. Kde v blízku poušť se mrtvých kostmi bělá, tam, bratře, spěš, – haň ona mrtvá těla!“ V poušť jinoch kráčí s udivenou lící, kde pochováni byli poustevníci. Když mezi rovy svého došel cíle, zří kosti v písku, vidí lebky bílé. i spílá jim a tupí je a haní a již i kámen chví se v jeho dlani. Jim přeje zmar, by tlely bez památky, – pak v opatovu chýš se vrací zpátky. Vstříc jemu z dáli Makarius volá: „Nuž jaké hlasy zaslechl jsi z dola?“ – „Z jich mrtvých úst já neslyšel ni slova.“ – „Tož vrať se, bratře, vrať se k mrtvým znova! Když k potupám a k haně byli hluši, snad chvály zvuk je z klidu jejich vzruší.“ Jde jinoch zpět zas ke svatému poli a chválí mrtvé, zve je apoštoly. Nechť ve mramor se jméno jejich vpíše, – jsou hodni slávy, hodni nebes říše! Leč marně volá, marně mrtvé chválí, dál mlčí poušť, jen vytí slyšet v dáli. V tom za ním opat eremity ptá se: „Co řekli nyní mrtví po tvém hlase?“ Dí poustevník: „Já marně volal na ně! Klid zachovali ke chvále i k haně.“ A stařec vážně k jinochu se kloní: „Slyš moji radu: Jdi, – buď jako oni!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

355. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní deštík. (Antonín Klášterský)
  2. SÁM SOBĚ. (Antonín Klášterský)
  3. ZDE KVETOU RŮŽE... (Josef Svatopluk Machar)
  4. Vesnický hřbitov (Karel Leger)
  5. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jarní motiv. (Emanuel z Čenkova)
  7. XXXI. Vzbudila se... K lůžku běží. (Petr Křička)
  8. PÍSEŇ. (Karel Červinka)
  9. Na růvek Iljušky. (Josef Pachmayer)
  10. Ach škoda, škoda nastokrát... (Adolf Heyduk)