KDYŽ SLYŠEL JSEM PLÁČ V NOCI.

Antonín Klášterský

KDYŽ SLYŠEL JSEM PLÁČ V NOCI.
Noc letní teplá. Proudem s luny lejí se zářné svity, na domem jak vázne. Vše spí a mlčí! Ulice jsou prázdné. Opojně voní lípy od alejí. Je ticho, ticho, jak lze nejtišeji. Jdi spat, jdi spat už, básníku a blázne! V tom dětský pláč zní, zakvílení strázné... Kdes děcko stůně, trpí. Jak se chvěji! Ó, bolest nespí! Nahlas pláče dítě, leč potichu co srdcí lká a kvílí, co vzdechů, stonů utlumí se skrytě! Oh, jaký vichr hvízd by, úpěl tiší, ty všecky kdyby teď se v jedno slily! Pláč děcka zní... Kdo slyší jej, kdo slyší? 13

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský