KDYŽ SLYŠEL JSEM PLÁČ V NOCI.

Antonín Klášterský

Noc letní teplá. Proudem s luny lejí se zářné svity, na domem jak vázne. Vše spí a mlčí! Ulice jsou prázdné. Opojně voní lípy od alejí. Je ticho, ticho, jak lze nejtišeji. Jdi spat, jdi spat už, básníku a blázne! V tom dětský pláč zní, zakvílení strázné... Kdes děcko stůně, trpí. Jak se chvěji! Ó, bolest nespí! Nahlas pláče dítě, leč potichu co srdcí lká a kvílí, co vzdechů, stonů utlumí se skrytě! Oh, jaký vichr hvízd by, úpěl tiší, ty všecky kdyby teď se v jedno slily! Pláč děcka zní... Kdo slyší jej, kdo slyší?

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

57. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Růžovci. (Ferdinand Tomek)
  2. PÍSEŇ. (Bohdan Kaminský)
  3. None (Emanuel Miřiovský)
  4. TIŠE SE DÍVÁM... (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. SVIŤ, MÁ STARÁ LAMPO... (Antonín Klášterský)
  6. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  7. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase. (Karel Nejč)
  8. JARNÍ VEČER. (Bohdan Kaminský)
  9. MRTVÉ MATCE. (Bohdan Kaminský)
  10. Sonet z měsíční noci. (Josef Svatopluk Machar)