MARNO.

Antonín Klášterský

V mém věku mnozí žijí už jak svatí, a teplá jizba, krb jim celá říš, spat poklidně jdou, v devět nanejvýš, jim úsměv stálý jasné tváře zlatí. A já jak bloudil po zrádné bych slati, cos hledám, toužím, prahnu, v srdci tíž, – což nenajde mé srdce nikde tiš, má touha věčně, věčně hrud mi rváti? Já pohřbil lásku – vstala znovu lepá, já zassul srdce, by zmlk jeho ráz, a slyším dál, jak dole v zemi klepá. Já zaved touhu v les, ať hlad ji zničí, a předběhla mne, u vrat čeká zas a uličnicky „Tu jsem! tu jsem!“ křičí.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

170. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OHEŇ. (Otakar Theer)
  2. Návrat a shledání. (Eliška Krásnohorská)
  3. PÍSEŇ ŽIVOTA. (Antonín Macek)
  4. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  5. MEČ DAMOKLŮV. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Co Ty’s mi prchla... (Adolf Heyduk)
  7. SKEPSE V NEMOCI. (Hugo Kepka)
  8. Píseň v slunečnu. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Odkaz. (Adolf Heyduk)
  10. Tři stíny. (Jaroslav Vrchlický)