Píseň v slunečnu.

Augustin Eugen Mužík

Usměj se, slunce, zas na českou zem, však jsi tak dlouho již spalo, a já jsem myslil, že mrtev už jsem, a žil jsem posud tak málo! Vzbuď ve mně nový žár žhavý tvůj svit, nežli věk čelo mi svraští, jestli to k lásce víc nemůže být, nechť je to k smrtnému záští. Bez boje, zápalu k čemu svět ten? Srdci tak mrtvo a lačno, po chůzi bez cíle poslední den s obzoru visí jak vyžilé mračno.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

672. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ještědu. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Světlo. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Návrat a shledání. (Eliška Krásnohorská)
  4. MARNÁ LÁSKA (Jan Opolský)
  5. MEČ DAMOKLŮV. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Brzo-li již ten můj národ zbude (František Sušil)
  7. Za hvězdné noci. (Antonín Klášterský)
  8. MARNO. (Antonín Klášterský)
  9. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  10. Co Ty’s mi prchla... (Adolf Heyduk)