Píseň v slunečnu.

Augustin Eugen Mužík

Píseň v slunečnu.
Usměj se, slunce, zas na českou zem, však jsi tak dlouho již spalo, a já jsem myslil, že mrtev už jsem, a žil jsem posud tak málo! Vzbuď ve mně nový žár žhavý tvůj svit, nežli věk čelo mi svraští, jestli to k lásce víc nemůže být, nechť je to k smrtnému záští. Bez boje, zápalu k čemu svět ten? Srdci tak mrtvo a lačno, po chůzi bez cíle poslední den s obzoru visí jak vyžilé mračno. [180]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík