MARNO.

Antonín Klášterský

MARNO.
V mém věku mnozí žijí už jak svatí, a teplá jizba, krb jim celá říš, spat poklidně jdou, v devět nanejvýš, jim úsměv stálý jasné tváře zlatí. A já jak bloudil po zrádné bych slati, cos hledám, toužím, prahnu, v srdci tíž, – což nenajde mé srdce nikde tiš, má touha věčně, věčně hrud mi rváti? Já pohřbil lásku – vstala znovu lepá, já zassul srdce, by zmlk jeho ráz, a slyším dál, jak dole v zemi klepá. Já zaved touhu v les, ať hlad ji zničí, a předběhla mne, u vrat čeká zas a uličnicky „Tu jsem! tu jsem!“ křičí. 15

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský