MOŘI.

Antonín Klášterský

MOŘI.
Jak do Athén když Říman svého syna posílal tam, kde zářila věd zoře, ku filosofu, by v jich hloub jej noře výš vznesl ho, než mohla domovina: Tak, že je mladá duše tvárná hlína, ti hocha svého posílám, ó, moře, ty uč jej, volné, širé po obzoře, mít v ošklivosti pouto, které spíná. Uč velkosti ho, vznešenosti, síle i hloubce, která nezamítá něhu, i ve vášni být krásným, stálým v díle. Hřmít v tvrdé skály, s cesty si je kácet, leč k tomu, odkud odtáhl by, břehu se jako ty vždy s novou láskou vracet. 16