SONET.

Antonín Klášterský

Jak pták, jenž pěje, když vše počne kvésti, od ranní zoře po hvězd třpytných čas a ještě pak, kdy sen se na vše střás, sní nové zpěvy na své ratolesti: já před lety jsem zpíval – jaké štěstí! A tu, jak tryskal zpěv můj zas a zas, mne okřikovat jal se drsný hlas, a když jsem dál pěl, hrozili mi pěstí. Teď sám již zvolna zmlkám – jaký div? Již není kolem záře, lásky, květů – jen zřídka z hrudi píseň vzletí čistá. A hlas teď, jenž mne umlčoval dřív, mne nutí: „Zpívej! Zpěv tvůj schází světu!“ Pták ale mlčí! K odletu se chystá.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

5. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. EN PASSANT. (Božena Benešová)
  2. PŘÁNÍ (Jaroslav Vrchlický)
  3. Mé srdce. (Josef František Karas)
  4. VESNĚ. (Eliška Krásnohorská)
  5. Touha. (Xaver Dvořák)
  6. VII. VZPOMÍNKY. (Josef Kuchař)
  7. Opuštěnému hnízdu. (Alois Škampa)
  8. Báseň. (Bohdan Kaminský)
  9. V mlhavé touze. (Josef Václav Sládek)
  10. VEČERY. (Herma Pilbauerová)