SONET.

Antonín Klášterský

SONET.
Jak pták, jenž pěje, když vše počne kvésti, od ranní zoře po hvězd třpytných čas a ještě pakpak, kdy sen se na vše střás, sní nové zpěvy na své ratolesti: já před lety jsem zpíval – jaké štěstí! A tu, jak tryskal zpěv můj zas a zas, mne okřikovat jal se drsný hlas, a když jsem dál pěl, hrozili mi pěstí. Teď sám již zvolna zmlkám – jaký div? Již není kolem záře, lásky, květů – jen zřídka z hrudi píseň vzletí čistá. A hlas teď, jenž mne umlčoval dřív, mne nutí: „Zpívej! Zpěv tvůj schází světu!“ Pták ale mlčí! K odletu se chystá. 24

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský