IX. Bůh měl mne rád, když dal mi spatřit tebe.

Antonín Klášterský

IX.
Bůh měl mne rád, když dal mi spatřit tebe.
Bůh měl mne rád, když dal mi spatřit tebe.
Když zřím tvou krásu, stárnoucí a chorý, jak andělské bych slyšel zpívat sbory, jak světec zřel bych otevřené nebe.
Na obrazech mých Venus jsi i Hebe, neb čárný nápoj s olympické hory v své neseš kráse pro pozemské tvory, jímž mládne každý, koho stáří zebe. Tvé kráse žehnám, zpit jsem jejím květem, jen jí, jen jí mé dílo stále roste, jsi vzpruha, cíl mi, nadšením i vzletem. A přec, když vídám, bledý při té scéně, jak chtivě na tě patří mojí hosté, si přávám, abys krásná byla méně. 55