XI. Ty nejdeš, nejdeš – tuším, že jsi v dáli,

Antonín Klášterský

XI.
Ty nejdeš, nejdeš – tuším, že jsi v dáli, Ty nejdeš, nejdeš – tuším, že jsi v dáli,
leč nevím, kde a s kým a co tě jímá, jen obrazy mám strašné před očima, a každý tolik hruď mi rve a pálí. Zřím, jak tě někdo svádí, sliby šálí, jak pažema jej obejímáš svýma, a zas mi, jak když v moci tě kdos třímá, ty rveš jej, křičíš, pláč chví tebou stálý. Snad bláhovost to má jen všecko čírá a řad tvých krásných zoubků právě svítí, jak veselý je smích tvůj odestírá. Oh, hlava má! Té úzkosti a strachu! méMé srdce zmítá se jak rybka v síti, a odkopnut můj štětec leží v prachu. 57

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský