XIII. Tak v nitru mém jen váda zuří vzteklá

Antonín Klášterský

XIII.
Tak v nitru mém jen váda zuří vzteklá Tak v nitru mém jen váda zuří vzteklá
ao umělce a muže rve se zájem: co pro jednoho rozkoší a rájem, je pro druhého žhavou mukou pekla. Žár – zimnice se střídá, nemoc vleklá, déšť v plném slunci šlehá náhle krajem. A stále je mi hádankou a tajem, co ve mně silnější? Co ty bys řekla? Dnes chladně dívám se, jak světla stelou se po tvé tváři, zítra krev má zšílí a prahnu jen tě líbat, mít tě celou. Hned odvahy jsem pln, hned krok můj vázne. Plod utrhnout? Což mám dost ještě síly? A z kouta se mi něco chechtá: Blázne! 59

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský