XIII. Tak v nitru mém jen váda zuří vzteklá

Antonín Klášterský

Tak v nitru mém jen váda zuří vzteklá o umělce a muže rve se zájem: co pro jednoho rozkoší a rájem, je pro druhého žhavou mukou pekla. Žár – zimnice se střídá, nemoc vleklá, déšť v plném slunci šlehá náhle krajem. A stále je mi hádankou a tajem, co ve mně silnější? Co ty bys řekla? Dnes chladně dívám se, jak světla stelou se po tvé tváři, zítra krev má zšílí a prahnu jen tě líbat, mít tě celou. Hned odvahy jsem pln, hned krok můj vázne. Plod utrhnout? Což mám dost ještě síly? A z kouta se mi něco chechtá: Blázne!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

948. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Josef Holý)
  2. Vina. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  4. DVÉ TVÁŘÍ (Otokar Fischer)
  5. 373. Ai zde pode šírým nebem tvojím (Jan Kollár)
  6. SVIŤ MI, MÁ HVĚZDIČKO. (Josef Václav Sládek)
  7. POSLEDNÍ – – – (Irma Geisslová)
  8. None (Adolf Racek)
  9. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  10. NOČNÍ KONTEMPLACE. (Zikmund Winter)