XIV. V zjev Dianin jsem vtělil tě dnes, dítě,

Antonín Klášterský

XIV.
V zjev Dianin jsem vtělil tě dnes, dítě, V zjev Dianin jsem vtělil tě dnes, dítě,
když kráčí spěšně lesa vonnou šeří; mech zrosen – měsíc – člověk v kouzla věří – ó, jak má práce zdárně rostla, hbitě! Lovkyně krásná! Kdo však uvidí tě, jak uvěří, že za plachou jdeš zvěří? Ten šelmovský tvůj úsměv jinam měří: ty spěcháš lovit srdce mužů skrytě! A oddechu když přišla chvíle malá a já svůj obraz přehlížel jsem, ty se svého místa potichu jsi vstala. A vstoupla’s za mne, přitiskla své ruce mi na oči a potom na mé rty jsi políbila dlouze mne a prudce. 60

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský