XIV. V zjev Dianin jsem vtělil tě dnes, dítě,

Antonín Klášterský

V zjev Dianin jsem vtělil tě dnes, dítě, když kráčí spěšně lesa vonnou šeří; mech zrosen – měsíc – člověk v kouzla věří – Ó, jak má práce zdárně rostla, hbitě! Lovkyně krásná! Kdo však uvidí tě, jak uvěří, že za plachou jdeš zvěří? Ten šelmovský tvůj úsměv jinam měří: ty spěcháš lovit srdce mužů skrytě! A oddechu když přišla chvíle malá a já svůj obraz přehlížel jsem, ty se svého místa potichu jsi vstala. A vstoupla's za mne, přitiskla své ruce mi na oči a potom na mé rty jsi políbila dlouze mne a prudce.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

172. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Viktor Dyk)
  2. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  3. Stesk. (Adolf Heyduk)
  4. NOČNÍ ZPĚV MERLÍNA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NA ČEKANÉ. (Josef Kalus)
  6. VI. Když Pochybnost své stáhne zase drápy (Antonín Klášterský)
  7. Různé cesty. (Adolf Heyduk)
  8. O DVOU SRDCÍCH (Antonín Sova)
  9. IX. ŠTÉVA. (Petr Křička)
  10. Les u paseky. (Jan Červenka)