XVI. Po polibku svém uprchla mi v studu,

Antonín Klášterský

Po polibku svém uprchla mi v studu, než moh jsem skočit, vrhnouti se za ní – nu, však se vrátíš, vid', má plachá lani, a pak tě nepustím již – držet budu. Jsem milován, jsem bohat, konec trudu! Nechť jíní se již leskne na mé skráni, div, štěstí celé k čelu se mi sklání, Ó, v jakém pochyb vrávoral jsem bludu! Již nebudu skráň chýlit v chvíli dumné a sudbě klnout v zamyšlení tom, ty, krása, láska, stále budeš u mne. A usmívat se budeš ve svém štěstí, a já – já starý rozdrásaný strom, já teprv nyní v pravdě počnu kvésti!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

380. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  2. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. V TICHU VEČERA. (Petr Fingal)
  4. None (František Serafínský Procházka)
  5. IV. IPSITILLA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Ta rosa lásky žhavá... (Růžena Jesenská)
  7. Den minout nesmí bez pozdravu, (Jaroslav Vrchlický)
  8. JÍ. (Karel Hugo Hilar)
  9. Mé štěstí. (Xaver Dvořák)
  10. Zklamání. (Adolf Heyduk)