XVI. Po polibku svém uprchla mi v studu,

Antonín Klášterský

XVI.
Po polibku svém uprchla mi v studu, Po polibku svém uprchla mi v studu,
než moh jsem skočit, vrhnouti se za ní – nu, však se vrátíš, vid', má plachá lani, a pak tě nepustím již – držet budu. Jsem milován, jsem bohat, konec trudu! Nechť jíní se již leskne na mé skráni, div, štěstí celé k čelu se mi sklání, ó, v jakém pochyb vrávoral jsem bludu! Již nebudu skráň chýlit v chvíli dumné a sudbě klnout v zamyšlení tom, ty, krása, láska, stále budeš u mne. A usmívat se budeš ve svém štěstí, a já – já starý rozdrásaný strom, já teprv nyní v pravdě počnu kvésti! 62

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský