XXI. Zas klidně, tiše sedáváme spolu

Antonín Klášterský

XXI.
Zas klidně, tiše sedáváme spolu Zas klidně, tiše sedáváme spolu
v mé prostéprosté, a přec útulné tak dílně; já pracuji teď horečně a pilně, leč ona rovna schýlenému stvolu. Zrak smutný má a jako bez plápolu – ó, trpí, trpí, v nitru pláče kvilně! Já v hradbě své zrak přitisknu-li k střílně, zřím, jak svou hlavu kloní v tichém bolu. Tu jímá mne cos jako láska otce, k ni poklekám, ji tiším, vzhůru zvedám, toužíme oba klidné po zátoce! Jen přátelství teď zbývá ještě k spáse! A jak se skláním s něhou k jejím bědám, nás obou bol jak mlha rozplývá se. 67

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský