MRTVÝM.

Antonín Klášterský

MRTVÝM.
Ó, tiší spáči pod hlinou a drnem, co pochyb nás, co otázek tu mučí! A vy jen sníte, den co vstává ručí, i v luny svitu tichém, ve stříbrném. Nám těcha dí, že posvátným jste zrnem, zkad věčnosti květ nádherný kdes pučí, leč kladem-li je zemi do náručí, přec hořce lkáme, prázdnot hrůzou trnem. Ti, kdož nás tolik v světě milovali, když duchy jsou, že na okamžik malý by nepřišli, nám nezašeptli v noci? Ó, kolikrát snad hlas jich ke mně šuměl, snad blízko stál jsem bábě, sestře, otci, a já jich nezřel, já jim nerozuměl! 24