ILLUSE.

Antonín Klášterský

ILLUSE.
Tak byla krásná jako růže jitra a milenkou mou byla řadu roků; já věrnost, pravdu, lásku čet jí v oku, neb znala dobře maskou krýt se, chytrá. A pochybnost-li kdy mi šlehla z nitra, jen smála se a přivila se k boku: Snad při každém mě stíhat nechceš kroku? Či nevěříš? Ó, věř mi dnes i zítra! A já jsem věřil v pevnost její lásky, až na čelo se klást mi počly vrásky – ó, že jsem mást se sladkými dal slovy! Dnes zmizela – prý miluje jen mládí, s jakýmsi hochem mají prý se rádi, a k němu prchla, někam do podkroví. 32

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský