STRACH.

Antonín Klášterský

Pryč, zlobo ty, pryč, dál od mého prahu! Ó, znám tě, znám od svého mládí již, tys často odtrh’ ode rtů mi číš, můj zvrátil krok, kdy právě letěl k blahu. Tys vždy a všude plet’ se v moji dráhu, k vší rozkoši mi stavěl’s zdi a mříž, vždy přemlouval’s, vždy měl’s jen „kdyby“, „když“, nic plně užít nedal’s mi, ó, vrahu! Výčitkou byl’s mi ženy ve objetí, myšlénkou ztráty v jarém smíchu dětí, v dnech léta tuchou zimy, která studí. Ve slunci stínem, ve požitku hříchem, vzpomínkou zrady v kruhu přátel tichém, pryč! pryč! – ó, běda, zas již mám tě v hrudi.

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

141. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sirena. (Jaroslav Vrchlický)
  2. 141. Často snad jen nářkem zníš a lkáním, (Jan Kollár)
  3. Příroda člověku. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ODHODLÁNÍ. (Josef Lukavský)
  5. PÍSEŇ TRAGICKÁ (Viktor Dyk)
  6. MARKETKA. (Josef Svatopluk Machar)
  7. None (Stanislav Mráz)
  8. XLlII. „Pryč, Slepá Bábo, do kouta!“ (František Leubner)
  9. ELEGIE. ( H. Uden)
  10. MLADÉMU PŘÍTELI (Antonín Sova)