STRACH.

Antonín Klášterský

STRACH.
Pryč, zlobo ty, pryč, dál od mého prahu! Ó, znám tě, znám od svého mládí již, tys často odtrh’ ode rtů mi číš, můj zvrátil krok, kdy právě letěl k blahu. Tys vždy a všude plet’ se v moji dráhu, k vší rozkoši mi stavěl’s zdi a mříž, vždy přemlouval’s, vždy měl’s jen „kdyby“, „když“, nic plně užít nedal’s mi, ó, vrahu! Výčitkou byl’s mi ženy ve objetí, myšlénkou ztráty v jarém smíchu dětí, v dnech léta tuchou zimy, která studí. Ve slunci stínem, ve požitku hříchem, vzpomínkou zrady v kruhu přátel tichém, pryč! pryč! – ó, běda, zas již mám tě v hrudi. 35

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský