POSLÁNÍ.

Antonín Klášterský

Jdi, písni moje, k duším osamělým a opuštěným letos jako loni, k těm, bez nadějí jež své hlavy kloní kdes v jizbě chladné, jež jim světem celým; kde voní to jak květem ztrouchnivělým a obraz matky – stále truchlí po ní – nad chudým ložem smuteční flór cloní: rci jim, jak bol jich cítím, smutků želím. Buď jim jak paprsk, jenž by šlehl síní, jak by dotk’ vánek vlasů jich se jíní a zašeptal jim: Bůh tvou ztiší muku! Jak by stál někdo neviděný u nich a v nadpozemsky sladkých, nových vůních jim ve své hřál a na rty tiskl ruku!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

205. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. Mare amaritudinis! (Xaver Dvořák)
  3. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  4. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  6. Jak je sladko trpět, naříkat, (Josef Holý)
  7. Já cítím tak hořce, jak smutno tu bude, (Fanda Šimková-Uzlová)
  8. Léčivý spánek. (Adolf Heyduk)
  9. PODZIM. (Arnošt Ráž)
  10. NAČ TEPEŠ, PÍSNI... (Josef Václav Sládek)