STARÁ LÁHEV.

Antonín Klášterský

STARÁ LÁHEV.
Nad jezerem, jež hrálo do modrava, kdes na jihu jsem used na vinici, a starý vinař, úsměv na své líci, již láhev nese ze svých sklepů tmava. Krk láhve, stěny, dno i celá hlava, vše šedé prachem, hlinou na ní tkvící a smetí, pavučí, jak dlouho, těžko říci: „Znak, signore, že vzácná je a pravá!“ Nechť nad mou knihou letí roků řada, nechť pohází ji blátem nenávist, a prach a smeť nechť hustě na ni padá! Kdys neodstraší někoho ta špína, prach nechá prachem, smetí smeť – jsem jist, a zkusí, dobrá kdys jak rostla vína. 51

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský