SOUD DĚJIN.

Antonín Klášterský

SOUD DĚJIN.
Je soud ten vskutku? Snili v době dávné vždy o něm naši otcové a předci, tíž zneuznání, křivdy na své pleci, že mlhy klesnou, jak svým mečem mávne. Že v pravém světle vše se zjeví věci: čin, myšlénka i cesta snahy správné; nad hrobem zazní fanfáry jim slavné, a z ponížení vstanou jako reci. Nás jímá skepse. Zříme: lží jen setbu dál nese vítr, potupa se vleče, a křivda dál a dále letí cvalem. Máš znamení – jdi! Pad’s – je konec seče! A kdo mít bude sílu zlomit kletbu a odvahu: vším znovu probříst kalem?! 52