SONET O KRÁSE A STÁŘÍ.

Antonín Klášterský

SONET O KRÁSE A STÁŘÍ.
Stár, osleplý již, podle staré zvěsti, ku soše, která – právě našli ji – div Hellady a lilje lilijí, tak svítila, dal Angelo se vésti. A žasli všichni, vlnu linií jak jeho prsty hladí, tisknou, pěstí, jak božskou krásou co se opijí, tvář starce chorou polil záblesk štěstí. Byl slep, byl zbaven slunečního jasu, a přece smysl zbyl mu cítit krásu, a pro ten tiše nesl stáří sudbu. Ach, ano, tak, ať los můj jakýkoli, ať odrán žitím třeba, strom jen holý, přec ještě moci veršů vnímat hudbu! 56

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský