SONET O KRÁSE A STÁŘÍ.

Antonín Klášterský

Stár, osleplý již, podle staré zvěsti, ku soše, která – právě našli ji – div Hellady a lilje lilijí, tak svítila, dal Angelo se vésti. A žasli všichni, vlnu linií jak jeho prsty hladí, tisknou, pěstí, jak božskou krásou co se opijí, tvář starce chorou polil záblesk štěstí. Byl slep, byl zbaven slunečního jasu, a přece smysl zbyl mu cítit krásu, a pro ten tiše nesl stáří sudbu. Ach, ano, tak, ať los můj jakýkoli, ať odrán žitím třeba, strom jen holý, přec ještě moci veršů vnímat hudbu!

Patří do shluku

římský, řím, papež, athena, caesar, cicero, císař, gregor, heinrich, papežův

358. báseň z celkových 402

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVATÝ BENEDIKT. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Kdyby to naše slunce – (Stanislav Kostka Neumann)
  3. VĚČNÁ MELODIE. (Josef Svatopluk Machar)
  4. None (František Táborský)
  5. GOLGOTA. (Otakar Theer)
  6. None (Petr Fingal)
  7. XXXI. FRÀ DOLCINO. (Jaroslav Vrchlický)
  8. KONEC SATANA (Josef Svatopluk Machar)
  9. VEČER MARKA AURELIA VE VINDOBONĚ. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Legenda ze Zlaté Koruny. (Jaroslav Vrchlický)