PROPADLÁ MĚSTA.

Antonín Klášterský

PROPADLÁ MĚSTA.
Má každý básník propadlá svá města v své duši snivé: tvrze, mosty, chrámy; v dnech mládí vzrostou, dlouho žijí s námi, slyšíme zvony jejich věží ze sta. Leč jinak žití, jinak Mus jde cesta: vše propadá se do bezedné jámy a nových plánů dřímá pod vlnami, jak Musa mdlobu, váhavost když trestá. A přece někdy... při dne tichém skonu z dna nejhlubšího duše slyšet zvonů je stlumený hlas, velebný a božský. Tu náhle stesk nás jímá, stále větší: Co mohlo být! A smutní potápěči, se spouštíme z dna lovit – aspoň trosky. 62

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský