PROPADLÁ MĚSTA.

Antonín Klášterský

Má každý básník propadlá svá města(J5f) v své duši snivé tvrze mosty chrámy(J5f) v dnech mládí vzrostou dlouho žijí s námi(J5f) slyšíme zvony jejich věží ze sta(J5f) Leč jinak žití jinak Mus jde cesta(J5f) vše propadá se do bezedné jámy(J5f) a nových plánů dřímá pod vlnami(J5f) jak Musa mdlobu váhavost když trestá(J5f) A přece někdy při dne tichém skonu(J5f) z dna nejhlubšího duše slyšet zvonů(J5f) je stlumený hlas velebný a božský(J5f) Tu náhle stesk nás jímá stále větší(J5f) Co mohlo být A smutní potápěči(J5f) se spouštíme z dna lovit aspoň trosky(J5f)

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

317. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OZVĚNA. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  2. Večerní klekání. (Josef Kuchař)
  3. Šli jsme tiše... (Růžena Jesenská)
  4. Divoká jízda. (Jaroslav Vrchlický)
  5. OPUŠTĚNÝ KLÁŠTER (Jaroslav Vrchlický)
  6. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  7. II. Jak bouř, kdy řádí na horách, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Varhany. (Jaroslav Vrchlický)
  9. VEČERNÍ ZVONY. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Zaduněly rány v staré, tmavé věži, (Jan Neruda)