PROPADLÁ MĚSTA.

Antonín Klášterský

Má každý básník propadlá svá města v své duši snivé: tvrze, mosty, chrámy; v dnech mládí vzrostou, dlouho žijí s námi, slyšíme zvony jejich věží ze sta. Leč jinak žití, jinak Mus jde cesta: vše propadá se do bezedné jámy a nových plánů dřímá pod vlnami, jak Musa mdlobu, váhavost když trestá. A přece někdy... při dne tichém skonu z dna nejhlubšího duše slyšet zvonů je stlumený hlas, velebný a božský. Tu náhle stesk nás jímá, stále větší: Co mohlo být! A smutní potápěči, se spouštíme z dna lovit – aspoň trosky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

317. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OZVĚNA. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  2. Večerní klekání. (Josef Kuchař)
  3. Šli jsme tiše... (Růžena Jesenská)
  4. Divoká jízda. (Jaroslav Vrchlický)
  5. OPUŠTĚNÝ KLÁŠTER (Jaroslav Vrchlický)
  6. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  7. II. Jak bouř, kdy řádí na horách, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Varhany. (Jaroslav Vrchlický)
  9. VEČERNÍ ZVONY. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Zaduněly rány v staré, tmavé věži, (Jan Neruda)