ANDĚL.

Antonín Klášterský

ANDĚL.
Byl hlučný rozhovor, a náhle něm z nás každý zmlknul jako v jeden mžik; ni dechdech, ni povzdech v ticho nepronik, jak ve snách každý seděl s tichým rtem. O čárném kraji snad se zdálo těm, a před oněmi mrtvých táhnul šik – až probudil nás náhle dívčí rtík: „My zmlkli! Anděl lít to pokojem!“ Ba letěl anděl vzpomínky to ryzí, a jak se vznášel kolem, duše naše se zachytily bílé jeho řízy. A létly s ním, kam, mysliti se bály, leč probuzeni, zřeli kol jsme plaše a cítili, že vracíme se z dáli. 82

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský