PSÁNO NA VSI.

Antonín Klášterský

PSÁNO NA VSI.
Jak gladiator divoký a prudký se vrháš v zápas na aréně žití, dlaň chvěje se ti, oko plamem nítí, chceš ryzí štít a pravdu vynést z půtky. A náhle – jak bys obrátil jen sutky – vlak přenese tě v luhy. Slyšet zníti křik boje není. Květ plá z každé hrudky, a zpívá pták, les voní, slunce svítí. Proud blýská, vlny klasů letí chvějně, nad krajem ptáci zdvíhají se v hejně, u rybníka člun v leknínech se houpe. Hmyz bzučí, strom v snách šumí, žehnou skály... Byl sen to jen, že bil jsi se tam v dáli? Ach, jak to bylo dětinské a hloupé! 105

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský